Saturejka je bylinka pocházející ze Středomoří. Jako koření se používá nať v čerstvé i sušené podobě. Je neodmyslitelnou součástí různých kořenicích směsí, jako jsou čubrica nebo provensálské koření. Je typická pro balkánskou kuchyni. Výborně se hodí nejen k přípravě steaků, grilovaného masa, ryb a divočiny, ale i k dochucení pokrmů z luštěnin.

Rod saturejky skýtá až 30 druhů rostlin, většina z nich se vyskytuje v subtropických pásmech zeměkoule. Nejvíce se však pěstuje ve Francii, Spojených státech, Bulharsku, Německu a Íránu. U nás, v sousedním Slovensku a Polsku se bylina pěstuje jen okrajově. Oblíbeným druhem, který je možné vidět na našich zahradách, je saturejka zahradní (Saturejahortensis) a saturejka horská (Saturejamontana).

Chuť a vůně: Saturejka má výraznou chuť podobnou pepři. Její vůně je palčivá a kořeněná.

Popis rostliny: Saturejka je jednoletá bylina, která dorůstá do výšky až 30 cm. Je to hustě rozvětvená rostlina, spodní část lodyhy je dřevnatící, listy jsou lesklé, tmavě zelené, podlouhlého tvaru. Květy saturejky jsou velmi drobné, zabarvené do fialova a bíla, vyrůstající na konci lodyhy. Kořeny byliny jsou velmi husté, svazkovité. Rostlina má výraznou vůni, která je ještě silnější po jejím usušení. Řadí se mezi nenáročné byliny, má ráda teplo a světlo, je odolná, nevadí jí sucho. Sklízí se v době květu.

Historie a původ: Pochází z východního Středomoří a jižní Evropy. Její používání je známé již ve starověku pro její léčebné účinky. Římané saturejkou dochucovali omáčky a využití našla i při výrobě octů. Římané také věřili, že dodává mužnou sílu, projasňuje mysl a zlepšuje paměť, proto z ní pletli věnce, které nosili na hlavách. Saturejka byla považována za afrodisiakum. Saturejka je údajně pojmenována podle polobohů Satyrů, kteří byli na půl lidé a na půl kozlové. V 9. století se objevují zmínky o používání saturejky i ve staročeské kuchyni. Bylinka byla často používána v šatních skříních jako odpuzovač molů.